Blecha psí
Patří mezi nejhojnější a nejčastější cizopasníky psa. Není nebezpečná jen svým vlastním cizopasením, ale i tím, že je mezihostitelem tasemnice psí.
Dokonalé přizpůsobení blech k cizopasnému způsob života se projevuje ve stavbě těla. To je ze stran zploštělé, s mohutně vyvinutým třetím párem končetin. Blechy tak snadno pronikají srstí hostitele a znamenitě na velké vzdálenosti skáčou. Skoky dlouhé až 1,5 m jsou důležité pro šíření cizopasníka z jednoho hostitele na druhého. Celé tělo blechy je silně vyztužené chitinem, takže je velmi pevné. Je červenohnědě zbarvené, lesklé. Samice jsou větší než samci.
Dospělé blechy jsou stálí cizopasníci psa. Svého hostitele tu a tam nakrátko opouštějí, ale jen proto, aby zanedlouho cizopasili zase ne jiném. Blecha psí dává přednost psům, ale příležitostně, po omezenou dobu, je schopna žít i na jiném hostiteli. Při zvlášť silném napadení psa mohou blechy dočasně přejít i na člověka.
Samice kladou vajíčka především do skulin v podlaze a nečistot v okolí lože psa. Při zvláště silném napadení je kladou také přímo do jeho srsti. Vajíčka pak obyčejně spadnou a dostanou se mimo tělo psa. Za 5 – 12 dní se z nich líhnou larvy. Jsou malé asi 4 – 5 mm dlouhé, bělavé, porostlé jemnými chloupky. Vždy žijí mimo tělo hostitele, na zemi, obvykle v jeho blízkém okolí. 6iví se organickými částečkami prachu. Přitom mohou pohltit i vajíčka tasemnice psí, narazí-li na ně.
Obvykle po 9-11 dnech se larvy zakuklí. Klidové stadium ve vývoji blechy, kukla, trvá většinou 11-20 dní. Kukly lze nalézt mimo hostitele, v jeho okolí. Zámotky opouštějí dospělci, kteří ihned vyhledávají psa, aby mohli sát krev.
Jinou potravu nejsou schopni přijímat. Krev sají obě pohlaví. U samic předchází sání krve každé snášce vajíček.
Za příznivých podmínek může celý vývoj od vajíčka po dospělce trvat dokonce jen 18 dní. Dospělé blechy žijí průměrně 3-5 měsíců.
Jen výjimečně, u mimořádně zanedbaných jedinců, a zvláště za teplého počasí, může celý vývoj blechy, včetně larvy a kukly, proběhnout v srsti psa.
Pokožku hostitele dráždí blechy pouhým svým pohybem v srsti. Ale také ji poškozují, když ji nabodávají při přijímání potravy.
To vše vyvolává velice silné sdělení. Do bodných ranek, které způsobují sáním, vpouštějí blechy sliny obsahující, podobně jako u klíšťat, látky, které brání sražení krve. Tyto látky však také dráždí tkáně v okolí ranky, což opět vyvolává svědění.
Pes se škrábe, tam, kam dosáhne zuby, se i kouše. Přitom může snadno pohltit blechu nakaženou tasemnicí a infikovat se. Mnohdy se pes škrábe a kouše při zablešení tak, že si způsobí četná drobná, ale i rozsáhlejší zranění pokožky. Ta se mohou druhotně stát vstupní branou bakteriální infekce. Dochází pak k vypadávání srsti a vznikají rozsáhlé strupy. Pes, který nemá klid ani při spánku, po čase hubne a celkově chátrá. Někdy, u citlivých jedinců, vyvolávají blechy závažné potíže alergického původu.
Blechy přijímají víc krve, než stráví. Proto část nestrávené krve odchází s výkaly z jejich těla. V srsti takový trus vypadá jako drobná, tmavě zbarvená zrnka podobná máku.
Tlumení blech musí být soustavné. Rozhodně nestačí pouze psa odblešit. Je třeba podrobit důkladné očistě také prostředí, v němž je držen, aby se předešlo znovunapadení. Vhodné přípravky doporučí majiteli psa veterinární lékař. Přihlédne přitom k věku zvířete i k dalším okolnostem.
Při odhmyzení psa je nutno pečlivě dbát rad ošetřujícího lékaře. Zejména některé starší, ale dosud používané prostředky mohou být dosti jedovaté. Rovněž je třeba se řídit veškerými doporučeními výrobců přípravků k tlumení a odpuzování cizopasného hmyzu. Modernější přípravky nebývají pro psa jedovaté, ale pro jejich plnou účinnost je třeba dodržovat např. doporučený odstup mezi dvěma ošetřeními.
Přípravky ve spreji musejí být použity tak, aby se účinná látka dostala na kůži a opravdu zasáhla cizopasníky. Zvlášť pečlivě je třeba postupovat při postřiku dlouhosrstých psů, psů hrubosrstých a těch, kteří mají silně vyvinutou podsadu.
Podle okolností se postříká celý povrch těla psa nebo se přípravek nastříká jen na tzv. predilekční místa. To jsou místa, kde se blechy, ale i jiní vnější cizopasníci, zdržují nejčastěji a v největším množství, i když napadení není mimořádně silné.
Predilekční místa jsou za ušima, na šíji, za lopatkami, na hřbetě nad páteří a u kořene ocasu.
Při ochraně psa před zablešením se nejnověji stále více uplatňují repelenty, látky, které sice vnější cizopasníky nehubí, ale odpuzují je. Vhodné prostředky s tímto účinkem doporučí majiteli psa veterinární lékař.
I když použitý přípravek k tlumení cizopasného hmyzu je pro psa poměrně nejedovatý, je třeba při postřiku sprejem chránit oči, ústí zevních zvukovodů, ústa a nos.
Při ošetření prostředí speciálním přípravkem je třeba pamatovat i na různé předměty, jako jsou podložky pod psa, košík na ležení, ale i čalouněný nábytek, polštáře, přikrývky a jiné zařízení v bytě. Při ubytování psa v kotci je nutno podrobit důkladné očistě boudu. Materiál použitý jako její vystýlka je nejlepší spálit.
Stále je třeba mít na zřeteli, že blecha psí je mezihostitelem tasemnice psí.Proto po každém zablešení psa musí následovat jeho odčervení na tasemnici. Více o tom je uvedeno v kapitole o tomto vnitřním cizopasníkovi.